Rozhovor pro Ambient.cz (13/1/2021)

(Rozhovor s Michalem Kořánem)

Mezinárodní projekt Petra Mareše nás propojil telekomunikačním kanálem s Panamou a do éteru vyslal poezii světových klasiků. Nestává se u nás často, že v alternativní elektronické hudbě u nás někdo připravuje svůj projekt více než osm let, a ještě na mezinárodní úrovni. Jedním z takto trpělivých umělců je Petr Mareš z Hradce Králové. Jako hudebník je známý pod pseudonymem Prof. Neutrino a není rozhodně žádným nováčkem. Po řadě sólových desek nyní zkompletoval a vydal hned dvě alba krátce po sobě s panamskou zpěvačkou Milou Lombardo. První deska projektu The Canal - Transatlantic P(h)O(n)EM Session přináší zhudebněné básně světových velikánů a druhý počin vyšel jako elektronický release na značce Blue Lizard pod názvem Dream By Dream. Obsahuje experimentální transmutaci klasické básně A Dream Within A Dream od Edgara Allana Poea v 11 remixových verzích od českých, slovenských a jednoho panamského producenta ­elektronické hudby.

Na projektu The Canal pracuješ delší dobu. První skladby vyšly na EP již v roce 2013. Jak došlo ke společnému projektu s panamskou zpěvačkou Milou Lombardo?

Byla to dlouholetá známost s Myspace, měli jsme rádi podobnou hudbu, ale i literaturu. Až mě jednou napadlo, po letech chatování, abych konečně uslyšel její hlas, jestli by mně nenamluvila jeden text do nový skladby, z který nakonec vznikla Close Your Mind. A dopadlo to na výbornou, a tak jsme v tom pokračovali dál, až vzniklo tohle album.Vznikla nejprve hudba a pak jste na ni vybírali a nazpívali texty, nebo opačně?Nejdříve se vždy vybíral konkrétní básník a od něho text, na kterém jsme se shodli, až na to se vytvořila hudba z předem domluvených samplů. Hlavním konceptem bylo zhudebnit, a tím zpřítomnit či zrecyklovat texty klasických světových literátů, jako byli Poe, Baudeaire, Blake, Wilde nebo Keats, které mají metafyzickou hloubku, přestože nejsou z naší doby. Podle jakého klíče jste vybírali texty?

Je tam nějaká spojovací linie?

Hledali jsem v nich symbolismus, který překračuje hranice skrze kontinenty i generace a stále k nám nějak promlouvá. Univerzální archetyp, jako smrt, láska, strach nebo samota, který jsou obvykle zasunutý v podvědomí za fasádou každodennosti. Možná to zní banálně, ale chtěli jsme se chvíli prolomit do paralelního světa, kde nemusíme řešit Trumpa, Babiše nebo covid. Od toho máme jiné projekty a aktivity. Tvorba jako umění eskapismu a sebeusebrání. I když každá skladba je nakonec věnováná určitému společenskému problému aktuálního světa, jako je ekologie či migrace.

O českých básnících jste neuvažovali?

Vzhledem k tomu, že je Mila z Panamy, tak jsme volili texty primárně v angličtině a ve španělštině, ale nejblíž k nám byl asi chilský básník Pablo Neruda, který se pojmenoval po českém básníkovi Janu Nerudovi. Toho jsem však už kdysi zpracovával na albu Cosmix Songs - Písně kosmické. Co byl největší problém na takovou dálku?Problémem byla samotná dálka, která zároveň přibližuje. 

Plánujete s projektem nějaké živé vystoupení? Třeba on-line? Nějaký telemost? 

Živé vystoupení zatím bohužel žádné neproběhlo, i když chvíli už to skoro vypadalo i s živými muzikanty. V plánu bylo i něco jako telemost, ale to by zas už muselo mít větší smysl. Mělo by to ideálně proběhnout na nějakým zajímavým místě a čase, aby to byl trochu rituál. Teď máme taky jednu nabídku na festival příští rok, tak uvidíme.

Setkali jste se někdy i osobně?

Zatím bohužel ne, i když to už bylo v plánu. Setkání stále probíhají jen virtuálně, o to je to však napínavější. Dnes je to navíc dost omezený i díky pandemii. Třeba jednou, až budeme v důchodu, se potkáme a zavzpomínáme anebo se nikdy neuvidíne.Nezůstal jsi jen u alba Transatlantic P(h)o(n)em Session. To vyšlo nyní poprvé i s bonusovou skladbou na elektronickém labelu Blue Lizard. Desku jsi pokřtil na festivalu Ring X10 v Praze. Pak vzniklo i album remixů, které mastroval Federsel.

Chystáš nějaký třeba on-line křest? Koncert?

Jak jsem už říkal, je to dost těžký zrealizovat, díky vzdálenosti. Koncerty byly spíš DJ set s videoprojekcí, ale myslím, že se to vcelku povedlo. Ten živý element tam ale samozřejmě chybí. Navíc by to určitě chtělo i kapelu. Je fakt, že paradoxně on-line hraní mě moc neláká, možná proto, že celý album vzniklo na dálku, včetně remixů. A tím jsem možná trochu předběhl dobu. Na živo by to ale asi chtělo změnu. Co tě na projektu nejvíc překvapilo a chystáš nějaké pokračování?Asi že to takhle může docela dobře fungovat. Deklamovaný texty od starých mistrů slova a experimentální elektronika. Hlasy jsem do hudby zakomponovával už dřív, třeba na "spiritistickém" albu The Quiet Invisible, když jsem používal údajné samply duchů, ale tohle bylo něco zcela jiného. Dostala se tam víc ženská energie, která hudbu prozářila, než když to člověk dělá jen sólo.

Deska vyšla pouze jako elektronické release. V bookletu píšeš, že z ekologických důvodů. Co ty a ekologie?

Snažím se po sobě nezanechávat příliš zbytečností a odpadu. Když už tak spíš v podobě hudby nebo článků. Jinak pár kousků vyšlo i fyzicky, ale on o to stejně dnes už ani není moc zájem. Hudba se opět odhmotnila, i když se tím vytratila ta obalová fetišistická kultura, která s tím souvisela. Jinak ohledně ekologie, nemám auto, nelítám, chodím převážně pěšky, třídím odpad, oblečení nosím ze sekáče či darovaný. Věci kromě knížek skoro žádný nekupuju. Konzumerismus je zhouba.Takže se nechystáš už vydávat hudbu na plastových discích? A sbíráš CD? Asi už jen virtuálně, CD už léta nesbírám, ale těch starých ještě někde mám mraky, jestli ten záznam, ještě mezitím nevymizel, tak se asi vnoučata budou divit, co se to tenkrát poslouchalo.

Na návrat vinylu nebo kazet moc nevěřím.

To je spíš taková retronostalgie. Hudba nemusí být nutně vázaná a žádný nosič. Může se svobodně šířit éterem.Nemáš pocit, že u elektronicky šířené hudby už je kromě titulní strany úplně ubitá grafika a informace o nahrávkách? Nevytratí se z toho osobní rovina? Individualita?Výhodou určitě je, že každý dnes může vydávat, co chce, a nevýhodou, že v tom množství už se skoro nikoho nevyzná. A kdo není na YouTube, jako by neexistoval. Klipy jsou dnes víc než alba. Individualita snad ani ne, té je pořád dost (někdy až přespříliš), ale hudbu ubíjí paradoxně velká kvantita a rychlá dostupnost. Dřív musel člověk hudbu shánět, pídit se, dnes ti ji algoritmy naservírují samy. Za chvíli ji budou možná za nás i poslouchat.

K projektu The Canal vznikly i dva videoklipy. Chystáš další?

Klipy mě zajímají, pokud dokážou něco sdělit, vyjádřit a nejsou jen oslavou marnosti. K projektu vznikly už dva - první k songu A Dream Within A Dream od Poea pro mě vytvořila kamarádka a výtvarnice Tereza Damcová, s kterou máme projekt Bilej vodník a ten druhý k At The Sea od Crowleyho jsme dali do kupy s Martinem Šauerem. Aktuálně se připravuje třetí, na který se těším. Dělá ho talentovaná hradecká animátorka Jana Prchalová, která už léta žije ve Skotsku.

Mimo abstraktní elektroniku, kterou jsi vydával na prvních albech, jsi později vidět s politickými projekty. Co je tvůj světonázor?

Nebo nějaký druh reakce na dnešní svět?Nejdřív to byl alter hip-hopový projekt Cold-Boy-Clan, pak následoval Black Isla Mystic Brothers, dnes transformovaný do The Black Isla, který děláme s výtvarníkem Jardou Schejbalem, což je postideologický konceptuální projekt, reflektující v symbolický rovině politickou propagandu a zkoumající veřejný prostor. Vytváříme nové utopie, což má blízko k anarchismu a kritickému uchopení reality v době fake news, dezinformačního balastu a eroze demokracie. Má to blíž k výtvarnému umění, performanci a videoartu. Určitou spřízněnost bych viděl třeba s projekty typu Ztohoven či Rafani.
A světonázor? Udělat svět obyvatelnější pro všechny.Jaká je momentální situace v kulturní oblasti v Hradci Králové, kde žiješ? Přežijí malé scény? Jak divadelní, tak hudební?Tak to zatím nikdo neví, ale myslím, že kultura si najde místo vždycky, i když bude třeba zas v undergroundu, jak by řekl Duchamp, či bude "o hladu" , jak by si ji rád představoval jistý pán s hůlkou z Hradu, aby mu už nešla tolik po krku, když ji už stát nebude podporovat.

Co poslední dobou posloucháš? Máš nějaký nový objev?

Nadchlo mě třeba nový album Sevdalizy - Shabrang - nebo Eutopia od Massive Attack, který už jsou stále víc politici než hudebníci. Jinak objevů je stále hodně, baví mě třeba Poppy nebo Zhehani, ale toho možná až příliš. Proto i já volím často cestu klipů, který beru jako formu videosinglu, který dnes projekt či kapelu reprezentuje.Na jaký hudební zážitek či koncert nezapomeneš?Tak toho je víc, napadá mě třeba Scorn v Bunkru, Autechre v absolutní tmě MeatFactory nebo Laibach, když jezdili s NATO. Z mých to byl určitě ten v Arše s AGF nebo, když jsem hráli před lety s CBK na Střekovské Mumii, kde jsme zvučili tak dlouho, až jsme se dostali do prime timu. Odešly nám téměř všechny efekty, a tak jsme je museli simulovat na živo, ale bylo to lepší než kdy jindy, lidi byli tenkrát nadšený.

https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=2476171439352556&id=1492007477768962