Rozhovor pro Musiczone

(Rozhovor s Richardem Kutějem, 2014)

Na Badcampu píšeš, že váš projekt začal banálním stlačením tlačítka "přidat do přátel". Jak jste se tedy vlastně s Milou takto "našli"?

Tak to bylo už zhruba před 7 lety ještě ve funkční době portálu Myspace, kde se propojovali především hudebníci mezi sebou mezi a svými fanoušky, tenkrát to ještě dávalo smysl. Tenkrát jsem si všiml, že ji Mila Lombardo z Panamy podporuje na svém profilu stejnou hudbu jako já. Při letité komunikaci jsme zjistili, že máme i další podobná témata. Své samozřejmě sehrál i atraktivní vzhled a vůně neprobádaných dálek Střední Ameriky, kam jsem se vždy chtěl podívat, ale zatím to nevyšlo.

Kdy pak přišel ten nápad nahrát celé EP, navíc tím způsobem, že to své bude každý dělat doma?

Vždycky mě zajímal futurismus a možnosti transkuturních prolnutí a synchronizace času a prostoru u zdánlivě vzdálených entit. V reálu to bylo tak, že po letech virtuální komunikace mě zkrátka jednoho dne napadlo, že sice znám její tvář, ale ne její hlas, a ona mi zkusila nahrát přes mobil první text, který jsem ji napsal. Byla to Close Your Mind. Hned jsem věděl tak tohle je přesně ono. Závažné téma, přitom žádný zbytečný patos. Vše jen tak plyne a podtrhuje dané téma. Přitom je tam i ta naléhavost a napětí. Líbí se mi i ten kontrast subtilního ženského hlasu přednášejícího témata týkající se posledních věcí člověka. Tím jsem tématicky navázal na svoji poslední album The Unquiet Invisible, které pojednávalo o spiritismu a komunikací se záhrobím. Nemusí se křičet, aby bylo vyslyšeno.

Jak jste pak komunikovali, posílali si své nahrávky a kdo se nakolik podílel na té které stránce celého zvuku, skládání a nahrávání?

Mila nahrála hlasové party přes mobil a já pak hudbu dotvořil v compu. Texty jsme většinou vybírali po společné dohodě. Hudbu mi schválila hned, protože máme podobný hudební vkus. Později jsem zjistil, že její matka byla herečka, takže mě došlo, proč všechno šlo tak hladce. Geny se nezapřou. EP by mělo být zároveň i takovým "manifestem" toho, že dnes je možné vytvářet hudbu, ale i film, takřka "na koleně" a není k tomu nutná žádná drahá produkce ani vydavatelství, stačí mít téma u chuť ho sdělit. Druhá věc, je to aby si toho dnes, v nekonečném informačním smogu, kde jsem všichni neustále zahlcováni novými informacemi, vůbec někdo bez masivního marketingu všiml a vše jen nevyšumělo do digitální prázdnoty. Samotný název Canal zároveň poukazuje nejen k Panamskému průplavu, ale hlavně k informačním kanálům, které dnes máme k dispozici a možnost spolupráce skrze ně. Samozřejmě je tu i velká možnost jejich zneužití, i s tím se ale musí počítat.

Myslíš si, že kdybyste s Milou pracovali klasicky spolu v jednom studiu, nebo prostoru, zkrátka, kdyby mezi vámi sálalo i to "lidský teplo", zněla by ta nahrávka nějak jinak, měla třeba jinou atmosféru, nebo to v tomto případě nehrálo roli?

Myslím, že právě tím, že bylo vše nahráno "na dálku", tak se tam dostal jakási iluzorní a tajemná atmosféra "sna ve snu". Nicméně zároveň to podnítilo nápad konečně se po těch letech setkat "face to face". Pokud to bude možné, tak bych rád jel letos do Panamy, dodělali společně album a pak udělali nějaké koncerty jak u nás, potažmo i po Evropě, když bude zájem.

A pokud se z nějakých důvodů osobní setkání přeci jen nepodaří, držím ale palce, ať je tomu naopak, budete pokračovat ve spolupráci nadále na dálku?

Myslím, že by to záměr dodělat album zhatit nemělo, ale určitě v dnešní ekonomické krizi není letenka do Panamy a zpět, žádná láce. Koncept je otevřený a výtěžek z alba by mělo pomoct realizovat právě i případná živá vystoupení. To znamená. Teď vše docela zapadá, protože o projet projevili zájem SKYTH promotion. Takže, pokud se někomu naše aktivita líbí, můžete nás podpořit na Bandcampu a v blízké době také na Hit-Hit.

Další část výtěžku má jít na dobročinné účely. Už máte představu na co konkrétně?

Počítám s tím, že co vybereme navíc, chceme použít dál na podporu organizací zabývající se lidskými právy. Sanžíme se podporovat aktivity jako jsou např: Amnesty International nebo Greenpeace. Mila se jako právnička tímto tématem dlouhodobě zabývá. Vlastně je v oboru ochrana lidských a zvířecích práv, vystudovaná. Myslím, že propojení hudby a určité uvědomělé angažovanosti je dnes nasnadě a poukazovat či podporovat nějaké "vyšší principy" je v dnešní spotřebně orientované společnosti aktuální čím dál víc.  I proto je EP věnováno všem cca 28.000 lidským obětem, které zemřeli při "prokopávání" Panamského průplavu. O tom se u nás moc neví, ale tam je to dodnes ožehavý problém. Ano dá se říct, že je téma je to příliš vzdálené, ale v dnešní globalizované době, už žádný problém není tak vzdálený, jak se může jevit. Určitě není dobrá vykořisťující ekomonická globalizace nadnárodních korporací, ale kulturní ovlivnění napříč kontinenty může být přínosem.

Teď by asi bylo dobré říct, v jakých podobách je EP distribuováno. A budou i fyzické nosiče nebo zůstane jen v síti internetu?

EP je dostupné k poslechu a ke stažení na Bandcampu. V dnešní době hmotné nosiče moc nefrčí, ale udělali jsme zatím limitovanou edici 100 ks jako promo a pro známé a možná pro pár sběratelů. Na vinyl nejsou bohužel peníze, i když já jeho comeback považuju spíš za retro hudebního fetišismu, než nový úsvit její distribuce.

Pojďme ještě na chvíli k samotnému obsahu EP, konkrétně k použitým textům. Jak jste přišli na nápad použít právě básně daných velikánů? A jaký je třeba tvůj celkový vztah k textové stránce muziky obecně? Je to pro tebe vždy hodně důležitá součást hudby, kterou posloucháš, nebo jsou případy, kdy tato stránka ustupuje a zajímají tě jiné věci. Ptám se, protože hudbu nejen děláš, ale také o ní píšeš...

Oba máme rádi dekadentní symbolismus Poa, Blake, či Baudelaira. Zároveň jsem však nechtěli vybírat, jejich nejznámější básně, ale ty které se souvisely s naším tématem. Pablo Neruda byl pak můj nápad, protože známý chilský levicový básník právě propojuje Česko a Latinskou Ameriku, protože si zvolil za svůj umělecký pseudonym jméno našeho romantika. Borges je zas její tip, já ho znal spíš jako povídkáře a esejistu, ale básník byl také vynikající. Vše jako nit spojuje téma smrti a iluzornosti lidského údělu v životě vezdejším - tedy Smrt jako výzva k životu. Na druhé straně je poezie dnes asi vcelku zanedbávaný umělecký obor, tak mě napadlo, že zhudebněnou formou je možné tyhle věci znovu zpřítomnit. Je mi jasné,že na jednu stranu jsme si naběhli všem hnidopichům, kterým asi bude vadit, že takhle "zněužíváme" klasiky, ale doufám, že budou i tací, kteří tyto"experimentální remixy" uvítají. Rádi bychom na pokračovali s Crowleyem, Keatsem, Lautreamontem nebo Lorcou. Jinak texty v hudbě mají jistě své opodstatnění, pokud mají nějakou sdělnost a nejsou to jen bezduché blbosti.

Projekt jsme probrali. Nejde ale rozhodně o tvé jediné hudební aktivity. Můžeš teď představit projekty sólové i spolupráce, na kterých se prof.neutrino během svého působení dále podílel a tvořil?

Je fakt, že letos je to cca 15 let, co jsem hudbu začal dělat pod hlavičkou Neutrino. Na Bandcampu jsem už zavěsil 9 releasů. První období bylo v postindustriálním a ambientním duchu, kde došlo na koncertní spolupráci s agenturou Ars Morta Universum. Před tím jsem měl ještě projekt Brave New World spolu s T. Koptou a jistou do i s M. Tošnerem. Mám pocit, že v té době jsme byli možná vůbec první, kdo začal takovou hudbu u nás vytvářet. Zajímavé bylo odbdobí kolem let 2003-2005, kdy jsem se Selectonem spoluzakládal label Mufonic a vydali jsme debutové album Karaoke Tundry nebo první kompilaci CZ/SK experimentální elektroniky Out Of Place Artefacts, Vydali jsme i moje první oficiláně reflektované album Seance Fiction, který jsem prezentoval na pražské AVU, nebo v královéhradeckém planetáriu a vyhrál s ním Malou Alternativu. 

Období "největší aktivity" pak bylo asi v době 2006-2009, kdy došlo k vydání alba Cosmix Songs na labelu Muteme zároveň byl aktivní i další projekt Cold-Boy-Kan, který jsme založili spolu s mým dlouholetým souputníkem J. Schejbalem. Tehdy se o experimentální elektroniku začalo zajímat vcelku dost lidí a bylo spoustu akcí. Umožnilo nám to hrát na zajímavých festivalech jako Wilsonic či Unsound, nebo v rodném HK na akcích pořádaných Menu. 

Poslední větší spoluprací je pak cca 4 roky starý projekt One River Story, ke kterému mě přizvali berlínští Laptop Orchestra Berlin v rámci svého evropského kolaboračního programu a jednalo se o soundartovou parafrázi na Smetanovu Vltavu, kterou pak hráli na svém turné. A pak přišlo poslední "spiritistické" album Unquiet Invisible, o kterém jsem se už zmínil.
Nutno dodat, že pro mě bylo a vždy zásadní i videoprojekce, s kterou mi vždy pomáhal zkušený střihač M. Šauer aka Witkin. V současnosti s J.Schejbalem a s ním připravujeme konceptuální noise hip-hopový projekt BIMB.

Ty jsi bez přehánění jedna z dlouholetých osobností naší elektronické i experimentální scény? Co tě nejvíce okouzlilo, okouzluje a přitahuje právě na téhle muzice?

Tak to moc díky. Pro mě jako producenta, spíš než klasického muzikanta, je dlouhodobě zajímavá možnost vytvářet hudbu virtuálně nebo chcete-li elektronicky, zcela dle svých představ, tak asi jako malíř sám maluje svoje plátno, nebo spisovatel píše knihu a nemusí být v přímé závislosti na ostatních. U hudby je kooperace více lidí ustálený zvyk, ale u ostatních uměleckých "profesí" výše je samostatná práce normou. I když, pokud opravdu dojde na živé koncerty, chtěli bychom na live performance přizvat určitě i nějaké spřízněné muzikanty. Nějaké už jsme oslovili. Uvidíme, jak se to vyvine. Záleží hodně na podpoře lidí okolo, budou-li mít o náš projekt zájem.

Pojďme ještě trochu nahlédnout do tvé hudební cesty... Kdy jsi muziku začal obecně vnímat jako něco pro tvůj život důležitého, zkrátka, kdy jsi se stal prostě hudebním fanouškem? A jaká hudba tě k tomu tenkrát přivedla? Byla to už od počátků elektronika?

Snad každý, kdo tvoří hudbu je zároveň jejím fanouškem. Hudba mě ovlivňovala už od dětství. Ale také obrazy a literatura. Otec tenkrát ještě maloval a měli jsem doma velkou knihovnu. Až na škole v Praze však přišli první metalové a hardcorové kapely. To byl ten úplný základ. S dostupností elektronických mašinek v devadesátých letech a možnosti vytvářet hudbu softwarově mě otevřelo dveře k vlastní tvorbě, kterou má člověk plně ve svých rukách. Návrat k spolupráci na bázi kapely pak přišel až po letech s CBK. Nicméně mě šlo vždy spíš o vyjádření nějaké myšlenky, než jen o samotnou hudební formu. Myslím, že všechny styly jsou stejně legitimní, jen vážou na sebe jiné témata a publikum, ale hledačství nových cest a sdělení by mělo být v umění nejdůležitějším kritériem.

A kdy a za jakých okolností pak přišla právě ta potřeba i sám něco tvořit? Kdy a jak prostě začal čas stvořit prof.neutrina?

Asi právě v době emancipace elektronické hudby v polovině "devadesátek", kdy se vyrojila spousta experimentálně elektronických projektů okolo labelů Warp nebo Ninja Tune, kteří dělali svou hudbu v izolovaném prostředí za pomocí samplerů a dalších nových technologií. To mě oslovilo stejně jako solitérní projekty jako Scorn nebo FSOL. Byla to doba nové psychedelie. Lidi byli schopný na velkých festivalech poslouchat i půlhodinový intsrumentální skladby. V té době také přišla vlna bristolského trip-hopu a jeho odkaz je pro mě dodnes zcela zásadní osudové ovlivnění. Později jsem začal inklinovat k laptopové kultuře a alternativnímu hip-hopu, což trvá dodnes. Ale žádná cesta není definitivní.

A má samotný nick profesor.neutrino i nějaký hlubší význam nebo historii?

Možná až teď, v době kdy společnost dává příliš velkou pozornost titulům a "dekretům" o inteligenci. Já mám titul profesor bez větší námahy už 15 let a nemusel jsem chodit ani na Hrad. Jak už jsme vzpomněli, ty hudbu nejen tvoříš, ale publikuješ také hudební recenze a další texty. 

Co tě přivedlo k tomuto a jak moc tě to třeba baví dnes? Mj. se stále častěji objevují i názory, že hudební publicistika v době, kdy se každý na internetu dostane k poslechu takřka všeho během pár kliknutí a minut a sám si může poslouchat a tvořit názory, že hudební publicistika už zkrátka pomalu ztrácí svůj význam. Souhlasíš s tím?

Hudební publicistika určitě nemá dnes na růžích ustláno. Jak říkáš, každý si hledá své informační kanály sám. A podobně je na tom i hudba samotná. Říká se, že skončila éra velkých kapel. Je příliš mnoho infokanálů na to, aby dnes bylo možné oslovit větší skupiny lidí. Vše je příliš atomizované do jednotlivých zájmových segmentů. Jinak myslím si, že hudební publicisti by měli stále dělat selektory a doporučovat zajímavou hudbu. Lidi jako Pavel Klusák, Josef Sedloň, nebo Karel Veselý budou stále potřeba. Ale jejich úloha se přenáší více do sociálních sítí, než na samotné hudební servery či tištěné periodika. Fenomény jako Facebook a Youtube s tím pořádně zamíchal karty.

A zpět k hudební tvorbě... Teď se tě zeptám, jako se ptám i některých dalších lidí, kteří rádi experimentují a hledají nové cesty. Máš nějak nastavené hranice, svou osobní kontrolku, brzdu, upozornění, kdy by už daný experiment šel až za hranici a stal se třeba jen "experimentem pro experiment" nebo vyloženou hloupostí? Nebo tyto věci vůbec neřešíš a prostě pouštíš uzdu všemu, co se v tobě při tvorbě v daný okamžik "uvolní"?

Na to asi žádná přesná měřítka neexistují, ale pokud se to dostane, tak daleko, že hudba má jen jednoho posluchače a tím je sám autor, tak je asi něco v nepořádku. Teda pokud to nebylo jeho cílem. Jinak se řídím tím, že i já sám jsem posluchač hudby a myslím, že dost věcí, co zajímá lidi okolo, baví poslouchat a vytvářet i mě, takže doufám, že se do něčího vkusu trefit nakonec musím. Prostě autor by měl u své tvorby přemýšlet, jestli by svou hudbu chtěl taky sám poslouchat, a to je asi jediná moje autocenzura.

Ty spolupracuješ nebo jsi třeba publikoval i články o lidech z naší domácí scény? Které hudebníky, kapely, projekty, tvůrce od nás máš nejraději? A kdo třeba podle tebe snese bez rozdílu i srovnání s tím, co se v téhle muzice děje ve světě?

Myslím si, že u nás máme dobré tvůrce srovnatelné se světem, ale je pravdou, že většinou se u nás čeká, co se bude dít ve světě, a pak vytváříme zdařilé kopie. Možná tady chybí trochu odvaha, přijít s něčím opravdu novým a naservírovat to ostatním. Už dlouho se u nás nepodařilo něco, co kdysi třeba EOST, zabodovat v alternativních scéně mimo naši "vlast". Je bohužel faktem i to, že pokud se nějaký takový pokus objeví "naše scéna" to někdy neunese a raději tyto aktivity ignoruje či přímo zadupe. Jinak všech lidí, s kterými jsem dělal rozhovory nebo o nich psal si svým způsobem vážím jejich práce, počínaje Bourkem, přes Knoflenku, Federsela, Petra Ference, Toma Heriana, Jirku Suchánka až třeba po Načevu...a tak by se dalo pokračovat.

A zajímavá nová a čerstvá jména? Jsou u nás teď poslední dobou nějaká, která tě zaujala?

Téměř neustále při práci (dělám grafiku a weby) poslouchám Radio Wave, případně Radio 1 a tam si myslím snaží vcelku reflektovat současnou hudební scénu. Kdybych měl teď jmenovat, tak v poslední době mě docela zaujali Post Hudba, Kittchen nebo Never Sol, ale samozřejmě děje se toho hodně i mimo rádia.

A úplným závěrem jako vždy se mnou, dej našim čtenářům prosím i pár tipů na zajímavé věci ze zahraničí. Které desky, koncerty a podobně tě nejvíce "dostaly" poslední dobou a máš i nějaké stálice, které jako posluchač a fanoušek sleduješ stále?

Stěch klasicků myslím, velmi obstojně dopadla třeba poslední alba Trickyho, Autechre či Boards Of Canada. Zajímavé je i nečekané převtělení režiséra Davida Lynche do hudebních poloh. Kontroverzním počinem bylo i loňské album Kanye Westa, na kterém se podílel i můj oblíbený producent Rick Rubin. Určitě mě loni oslovil i takový James Blake, to je právě ten originál, který tady zatím nemáme. Nedávno jsem objevil australský ansámbl HTRK a jejich existenciální vizualizace nebo radikální hip-hop Death Grips. Jedineční jsou i producenti jako Geslamp Killer nebo Filastine. A je toho samozřejmě mnohem a mnohem víc.Pořád je co poslouchat, i když zlý jazykové tvrdí, že už se vše jen recykluje, ale já jsem přeci jen občas překvapen, že lze stále s něčím přijít, i přesto, že je to pořád těžší a těžší. Naštěstí svět se stále permutuje stejně jako hudba.

Díky moc za odpovědi, snad je to v cajku a dá se na to jakž takž odpovídat.