Rozhovor pro Downtempo
(Rozhovor se
Stanislavem Pufflerem, 11/2010)
Na začátku, než se dostaneme vůbec k muzice, bych se rád dozvěděl něco málo ze života mimo mixážní pult a sound design. Jak se živí člověk, který věnuje tolik času a úsilí komerčně nepříliš úspěšným minoritním hudebním žánrům? Co děláš ve volném čase, pokud se nevěnuješ zrovna ambientu?
Tak to je celkem trefná otázka. Momentálně jsem totiž nezaměstnanej, ale až do začátku tohohle roku jsem se živil jako grafik v jedný nejmenovaný společnosti. No teď to tedy zkouším "na vlastní triko", tak uvidíme, jak to půjde. Jinak, když je čas a peníze, tak se velmi rád podívám do nevšedních přírodních teritorií, především do monumentálních horských scenérií či bohem opomenutých údolí. A taky se nám letos narodila dcera Amálka. To je taky zážitek - na celej život
Jak ses vlastně dostal k hudbě? Hrál jsi v minulosti na nějaký hudební nástroj nebo preferuješ v muzice víc pocitovou stránku věci?
Abych řekl pravdu, hudbu vnímám spíš vizuálně, i když mám i zkušenosti z hrou na kytaru (kdysi to byl hardcore, později čím dál víc alternativnější odnože rocku). Pak přišly "mašinky" a mě začala zajímat metoda samplingu a procesorování zvuku. Nejdříve to byl industrial, později experimentální elektronická hudba a - řekněme, pomalejší výhonky taneční elektroniky, jako abstraktní hip-hop, ambient, dub... Později tzv. "laptopová hudba", která přišla s lo-fi estetikou nebo clicks and cuts postupama. Sleduju ale i alternativní formy hip-hopu, rocku a jazzu. V podstatě mě zajímá všechna kvalitní hudba, co má nějakej nevšední nápad nebo atmosféru a hlavně - nějakej názor.
Možná už někde ta informace byla publikována, ale můžeš čtenářům přiblížit vznik tvého uměleckého pseudonymu Neutrino a prof. Neutrino?
Tak to už přesně ani nevím. Asi to pramenilo z mého zájmu o kvantovou fyziku a fascinací prvkem neutrino, kterej dokáže prostoupit jakýmkoliv povrchem, bez zjevného působení okolní hmoty na něj. Ten profesor už byl jen vtip. "Parafráze" na Mad Professora.
Štve tě nepoměr prostoru věnovaný mainstreamu a alternativním hudebních žánrům v médiích nebo to bereš jako fakt? Pokud ano, jak se ti daří se s tím vyrovnat a co tě na ambientu, clicks´n´cuts nebo downtempu tak moc oslovilo, že se těmto hudebním směrům dokážeš intenzivně věnovat i bez nároku nebo výhledu na nějaké velké honoráře?
Tak to už beru jako jasnej fakt, s kterým se asi nedá nic moc dělat. Masová kultura bude vždy pro běžnýho konzumenta reality přijatelnější a alternativa je pro lidi, co jsou ochotni se dozvědět víc a jít k jádru věci. Tak to zřejmě bude vždycky. Je to celý o jednotlivých lidech. Jednodušším lidem stačí povrchní forma zábavy, přemýšlivější se s tím nespokojí. Hlavně se nenechat strhnout proudem zhoubnýho konzumerismu a najít si svou únikovou zónu a to je asi i důvod proč to dělám.
Prošel si jako aktivní producent celou řadou let vývoje českého ambientu a downtempa,jak vidíš svým pohledem ten vývoj? Co si myšlíš o aktuálním stavu a případně vývoji těchto hudebních žánrů u nás do budoucna?
Mám dojem, že už svým introvertnějším založením týhle muziky u nás nikdy nevznikla nijaká větší scéna. Bylo to vždy spíš o jednotlivcích, i když v jisté době, cca před 10 lety to mělo dobrej rozjezd, ale dnes mám pocit, že se hudební trendy mění ob dva roky a je těžký na všechno reagovat a nezůstat jen na povrchu. Nicméně mám dojem, že hudební scéna je spíš rozdrobená a atomizovaná a těžko říct, jestli ještě může dojít k většímu boomu jednoho směru. Spíš půjde o přitažlivost jednotlivých projektů či labelů, jak dokážou zaujmout dlouhodobější prací. Na žánru už tolik nezáleží. Třeba být ve střehu, neuzavírat se do ulity a snažit se kooperovat.
6) Kteří producenti, projekty nebo kapely tě ve tvé hudební kariéře ovlivnili a čím si tě získali?Asi by se dalo jmenovat pár jmen, který zásadně ovlivnily moje hudební myšlení. Ze začátku to byl určitě Mick Harris se svým temným projektem Scorn. Z experimentální scény pak finové Pan Sonic se svým dokonalým zvukovým minimalismem. Rozhodně to byla bristolská trip-hopová scéna: Portishead, Tricky,a Massive Attack. Pak legendární londýnské labely Ninja Tune, v čele s Amonem Tobinem a Coldcut, a Warp a jejich algorytmičtí hrdinové Autechre nebo Aphex Twin. Určitě průkopníci samplingu - The Future Sound Of London. Z laptopový scény pak můj obdiv má jistě rakušan Fennesz a jeho emotivní glitch ambient. Z indie hip-hopu pak Buck 65, Sole nebo Doesone, potažmo celej label Anticon. S rockovějších sfér můžu jmenovat např. Radiohead, Tortoise nebo dubem nasáklý post rock Sofa Surfers a nemůžu rozhodně zapomenout ani na hudebního chameleona Mika Pattona, se svým labelem Ipecac, či oso bnosti jako Michael Gira nebo Blixa Bargeld...a to jsem toho opravdu ještě hodně vynechal....
7) Publikuješ recenze a články na hudebním serveru freemusic.cz. Co tě k tomu vedlo? Jsou za tím jen existenční důvody nebo snaha něčemu pomoci a ukázat lidem další rozměr hudby?
Existenční důvody ani moc ne, spíš chuť realizovat se i jako" recenzent". Kdysi jsem měl i label a webový stránky Mufonic, a tam jsem psal recenze o elektronické hudbě. Líbilo se to Ovsovi (šéfredaktor Freemusic) a požádal mě, jestli nechci psát i pro něj, a tak jsem začal. Už je tomu cca 7. let. Jinak Freemusic beru jako naše nejlepší médium ohledně současný alternativní scény napříč žánry, a tak jsem rád, že můžu bejt jeho součástí. Prostě hudba trochu jinak. S trochu nadsázky by se dalo říct, že je to takovej českej Pitchfork.
Myslíš, že internetové médium jako je freemusic.cz dokáže nějak transparentně změnit nynější nepříznivou situaci pohledu konzumní společnosti na muziku?
Rozhodně je dobrý, že tady je. Jestli dokáže nějak zásadně změnit myšlení lidí, těžko říct. Rozhodně může lidem zprostředkovat informace a pohled na minoritní hudební formy a pak už je jen na nich, jesli jim to k něčemu bude. Určitě se dá říct, že okolo Freemusic je jakási skupina lidí, která se snaží hudbě rozumět trochu víc a předávat informace dál. Není to o tom, že by chtěla v zásadě měnit majoritní společnost, ale spíš dát společnou platformu těm, kteří ji nechtějí následovat. Taková oáza pro nepřizpůsobivé.
Sleduješ aktuální tvorbu svých kolegů v ČR a v zahraničí? Co tě v poslední době zaujalo? ¨
Tak to lze snadno zjistit z mých recenzí právě na Feemusic. https://www.freemusic.cz/autor/profneutrino
Vydal si několik desek v podobě CD i digitálních releasů, jak se ti pracuje v době internetu, mp3 downloadů a sítí pro sdílení dat?
Něco je daleko jednodušší a rychlejší, bohužel ztrácí se to občas v digitálním šumu a nekonečným hypertextovým odkladišti sítě. Člověk musí mít hodně trpělivosti, aby si našel tu svoji perlu. Já s globální sítí nemám problém, ale myslím, že nás to může v budoucnu i pěkně vytrestat. Záleží, jak se to všechno použije. Jinak moje nový album je teď k poslechu a stažení na platformě Bandcamp: https://neutrino.bandcamp.com , kam jsem přestěhoval i všechny moje starší alba.
Je tvá aktuální deska The Unquiet Invisible rezignací na hudební průmysl, CD nosiče a dokonce i netlabely nebo je za omezeným počtem DVD pro VIP posluchače a publikování hudby na serveru BandCamp.com něco jiného?
Původně jsem úplně rezignovat nechtěl, ale spřízněný labely, ač se jim moje nový album líbilo, nebyly schopný vydat ho na CD či DVD, což se v dnešní době hromadnýho downloadu dat ani nedivím. Sami mají problém se svou existencí. Koneckonců to tak bylo, i když jsme vydali na labelu Mufonic kompilaci Out Of Place Artefacts (2004). Lidi ho moc nekupovali, přestože na ni vycházely příznivý kritiky. Letos jsem narazil na zajímavou vydavatelskou platformu Bandcamp a řekl, si že tak to jde vlastně taky. Nepotřebuješ k tomu vůbec nikoho, kdo by za tebe musel něco platit či dotovat a funguje to taky - přesně v duchu DIY. CD do budoucna budou vypadat asi jen jako velkolepý výpravný díla, jako poslední Danger Mouse, kterýmu udělal stostránkovej vizuál David Lynch. V globální návrat vinylů moc nevěřím, to je, myslím, jen nostalgie, ale ne východisko do budoucna. Jinak už bude vše pouze na netu a hudbě se tak možná navrátí čistě abstraktní charakter. Osvobodí se od hmotných nosičů.
Deska je po stránce zvukové i obsahové velmi
osvěžující a uklidňující - pracoval si na ní sám někde ve studiu nebo doma? Co
tě inspiruje při komponování?
Díky. Už léta dělám svoje "sampledelický koláže" čistě "at home".
Technologie to umožňuje, a tak toho plně využívám. Jednotlivec tak může svoje
vize realizovat hned bez zbytečných průtahů, tak, jako třeba grafik nebo
spisovatel. Všichni mají obdobnou výchozí pozici. Občas tedy využiju i nějakou
tu terénní nahrávku či nástroj, za kterými musím vyběhnout ven, ale vlastní
studio nepotřebuju. Jinak je to při tvorbě hudby mého druhého projektu
Cold-Boy-Klan, kde díky tomu, že využíváme i vokály a živé kytary se musíme
scházet ve studiu a "brousit" písničky, ale podklady pro ně vznikají opět doma
v obýváku.
Jaké nástroje nebo postupy využíváš v tvůrčím procesu? Sampluješ třeba víc na úkor generování vlastních zvuků? Co je ti bližší - samply nebo syntetizéry?
Pro mě je důležitej především proces samplingu. Snažím se vytvářet už z jednou hotových věcí, pomocí recyklace zvukovýho materiálu nové hudební konstelace a nepředvídatelné struktury. Jedná se v podstatě o hudební, (já říkám sampledelickou) koláž. Jednotlivé zvuky pak většinou procesoruju až v compu. Důležité je však pro mě sdělení, atmosféra a hlavně příběh...
Poslední deska je opět hodně mystická a spirituálně laděná, máš nějaké zavedené zvyky, rituály nebo seance, které jsou nedílnou součástí tvorby a vzniku jednotlivých tracků nebo jde z pohledu neznalého člověka o naprosto standardní pracovní proces?
Ani ne, ale jsou to věci, který mě dost zajímaj. Už se léta zajímám - od buddhismu, přes různý formy východního i západního mysticismu, až třeba právě po spiritismus, kterej byl ke konci předminulýho století a začátkem minulýho hodně rozšířenej spirituální směr, na pomezí vědy a duchovna. Zajímali se o něj a zkoumali ho významní spisovatelé a vědci, jako Camille Flammarion, Victor Hugo nebo Gustav Meyrink, i u nás to bylo dost silný hnutí. Ale i kdyby to člověk bral jen jako fikci, je to zajímavej materiál o kreativitě lidskýho ducha. K tomu doporučuji skouknout i naše videa na youtube, který jsme stříhali spolu s Witkinem (M. Šauer) a tvořej podstatnou část projektu The Unquiet Invisible.
Jak se stavíš k masteringu nahrávek coby fenoménu dnešní doby? Je pro tebe důležitější tvůrčí proces hudební nebo postprodukce nahrávky a dosažení specifického zvuku?
Uznávám, že konečná úprava zvuku může ovlivnit výsledný hudební produkt a dokáže dobře "nabrousit" či "vyleštit" nahrávku , ale taky zastávám názor, že dobrá hudba s nápadem, bude dobrá i s horším zvukem a naopak, blbost nezachrání ani skvělej mastering. Samozřejmě, nějakej mastering či postprodukci by nahrávka měla mít, ale neuznávám takovej ten elitářskej postoj masteringovejch mistrů: "Bez nás se neobejdete". Myslím, že se může dojít k dobrejm výsledkům i v domácím prostředí. Ale, koneckonců, nikdo z nás nedokáže ovlivnit sluch koncovýho posluchače, ani v jakým prostředí a na čem hudbu poslouchá...
Kde, kdy a v jakém stavu mysli se věnuješ vlastní tvorbě? Massive Attack v době největší slávy pomáhal démon alkohol, máš svůj recept na uměleckou inspiraci?
Většina mých věcí vzniká docela rychle. Když má člověk intuici a "vyladí se" na centrální inspirační pole, jde to většinou samo a člověk pak pracuje v jakémsi stavu, podobném "tranzu" i bez drog. Je fakt, že detailní rozpracování nápadů je pak dlouhodobější záležitostí, ale hlavní impuls musí přijít "náhle", jinak to většinou nestojí za nic. Čistej koncept je většinou jen mentální konstrukt bez emocí, a tudíž čirá estetika bez přesvědčivosti. No, a opít se můžu až potom :)
Co chystáš do budoucna? Jsou nějaký vysněný mety nebo milníky, který bys chtěl pokořit?
Teď zrovna dokončujeme druhý album našeho indie hip-hopovýho projektu Cold-Boy-Klan (https://www.myspace.com/coldboyklan) s přesahem k folku, post rocku a country. Ponese název Do It Your Revolution. Předpokládám, že by mělo vyjít do konce roku, ale možná až začátkem příštího. Jinak mety si raději už moc nedávám ...
Jako hudební publicista čteš určitě spoustu zajímavých blogů a portálů věnovaným právě downtempu nebo ambientu. Můžeš něco doporučit?
Nejlepší je, chodit přímo na stránky jednotlivých projektů,tam jsou informace nejmíň zkreslený další reinterpretací. Jinak u nás, je to zase spíš o jednotlivcích, který přispívaj do různejch médií. Z recenzentů stojí zato sledovat třeba Pavla Zelinku, Dana Hájka, Jardu Petříka, Karla Veselýho, Aleše Stuchlýho nebo Petra Ference. Svébytně píše Maxim Horowitz. Z tištěnějch časáků, který se tomuhle věnujou alespoň okrajově, za přečtení určitě stojí Foolmoon, His Voice nebo Živel. Ve světě určitě Pitchfork, Wire nebo De:Bug. Dobrej byl Grooves, ale ten už, bohužel, zaniknul. Spoustu různých informací po kupě určitě nabízí i Facebook, pokud jseš napojenej na ty správný lidi. Ten dnes nahrazuje formu blogu.
Co si myslíš konkrétně o našem serveru? Zajímá tě jeho obsah a směr, kterým se snaží jít nebo bys dělal věci kolem downtempo.cz jinak?
To, že server Downtepmo vzniknul je určitě skvělý. Má dobrou a přehlednou grafiku a erudovanost. Jen dát pozor, aby se jeho zaměření příliš brzo nevyčerpalo. Třeba Freemsusic přežívá právě kvůli stylové nevyhraněnosti, přestože nevstupuje do mainstreamu. Rozhodně přeju hodně úspěchů a dlouhou působnost v kyberprostoru i mim o něj...
Díky za rozhovor. Těšíme se na tvoji další tvorbu.